Kapitola 33-34

Stánek úmluvy Přímluva Mojžíšova a Hospodinovo nové jméno

Charles Henry Mackintosh

POZNÁMKY K 2. MOJŽÍŠOVĚ KNIZE

Hospodin se zdráhá doprovázet Israele do země zaslíbení. -"Sám nevstoupím s tebou, protože lid tvrdé šíje jsi, abych nezahubil tebe na cestě." /3.v./ Na začátku této knihy, když lid byl v peci Egyptské, mohl Pán říci:  "Zřetelně viděl jsem trápení lidu mého, kterýž jest v Egyptě; a křik jejich pro přísnost úředníků jeho slyšel jsem; nebo znám bolesti jeho." /kap.3,7/ Ale nyní musí říci: "Viděl jsem lid tento, a aj, lid jest tvrdé šíje." /32,9/  Soužený lid je předmětem milosti, ale lid tvrdé šíje musí být pokořen. Křik utlačovaného Israele byl vyslyšen prokázáním milosti; ale na zpěv modlářského Israele musí přijít v odpověď hlas přísného pokárání. "Vy jste lid tvrdé šíje; jakž jen jednou vstoupím mezi vás, zahladím vás. Protož již, slož okrasu svou z sebe, a zvím, co učiniti mám s tebou." /5.v./ Bůh s námi může jednat pouze tehdy, když jsme zbaveni vší přirozené ozdoby. Nahý hříšník může být oděn, ale hříšník zakrytý ozdobami musí být svlečen. Tak tomu je vždycky. Musíme být dříve zbaveni všeho, co náleží k našemu "já", než můžeme být oblečeni v to, co náleží Bohu.

"I svlékli s sebe synové Israelští okrasy své u hory Oréb". /6.v./ Tam stáli pod onou památnou horou zbaveni ozdob, jejich slavnost a zpěvy se proměnily v hořké naříkání a desky svědectví byly rozbity na kousky. Takový byl  jejich stav. A Mojžíš ihned podle toho začíná jednat. Nemůže už uznávat lid v jeho charakteru jako celek. Shromáždění se úplně poskvrnilo tím, že na místo Boha postavilo modlu, kterou si sami zhotovili, - tele na místo  Hospodina. "Mojžíš pak vzav stánek, rozbil jej sobě vně za stany, vzdáliv se od táboru, a nazval jej stánkem úmluvy." /7.v. / Tábor už nebyl tedy uznáván za místo Boží přítomnosti. Bůh tam nebyl a nemohl tam být. Byl vytlačen lidským vynálezem. Bylo proto ustanoveno nové místo shromažďování. "Tedy kdokoli hledal Hospodina, ven choditi musil k stánku úmluvy, kterýž byl vně za stany." /7.v./ Zde je obsažena vzácná zásada pravdy, kterou duchovní mysl lehce pochopí. Místo, které Kristus nyní zaujímá, je "vně za stany" a my jsme vyzváni, abychom "vyšli k Němu". /Žid.13,13/ Vyžaduje to velkou podřízenost Božímu Slovu, abychom přesně rozeznali, co těmi stany skutečně je; a vyžaduje to mnoho duchovní síly, abychom z nich vyšli. A když jsme se "vzdálili z tábora", je nám ještě více potřebí duchovní síly k tomu, abychom vůči těm, kdo v něm jsou, jednali ve spojené moci svatosti a milosti: - svatosti, která nás odděluje od nečistoty tábora, a milosti, která nás činí schopnými jednat ve prospěch těch, kdo v něm ještě jsou. "A mluvíval Hospodin k Mojžíšovi tváří v tvář, tak jako mluví člověk s  přítelem svým. Potom navracel se -/Mojžíš -p.p./- do táboru, ale služebník jeho Jozue, syn Nun, mládenec, neodcházel ze stánku." /11.v./ Mojžíš ukazuje vyšší stupeň duchovní síly než jeho služebník Jozue. Je mnohem snazší zaujmout místo oddělení od tábora, než správně jednat vůči těm, kteří v něm jsou.

"I řekl Mojžíš Hospodinu: Pohleď, ty velíš mi, abych vedl lid tento, a neoznámils mi, koho pošleš se mnou, ještos pravil: Znám tě ze jména, k tomu také nalezl jsi milost přede mnou." /12.v./ Mojžíš prosí o doprovod Hospodinovy přítomnosti jako o důkaz, že před Ním nalezl milost. Kdyby se jednalo pouze o spravedlnost, Hospodin by je musil vyhladit, když by mezi ně přišel, protože byli "lid tvrdé šíje"; ale hned jak v souvislosti s prostředníkem mluví Pán o milosti, pak právě ona "tvrdá šíje" lidu je učiněna důvodem k prosbě o Jeho přítomnost. - "Prosím, našel-li jsem milost v očích tvých, Pane, nechť jde, prosím, Pán u prostřed nás, nebo lid jest tvrdé šíje, a milostiv buď nepravosti naší a hříchu našemu, a měj nás za dědictví." /kap.34,9/ Jak dojemně krásné! "Lid tvrdé šíje" prosí o Boží neomezenou milost a nevyčerpatelnou trpělivost. Nikdo jiný, pouze On je mohl snášet. "I odpověděl: Tvář má předcházeti vás bude, a dámť odpočinutí." /14.v./ Vzácný podíl! Drahá naděje! Boží přítomnost s námi přes celou poušť a věčné odpočinutí na konci! Milost vycházející vstříc naší přítomné potřebě a sláva pro náš budoucí úděl! Jistě můžeme s uspokojeným srdcem volati: "Je to dosti, můj drahý Pane!" V 34. kapitole dává Hospodin druhý pár desek, ne aby byly rozbity, jako ty první, nýbrž aby byly uschovány v truhle, nad níž Hospodin chce zaujmout místo jako Pán vší země. "Tedy Mojžíš vytesal dvě dsky kamenné podobné prvním, a vstav ráno, vstoupil na horu Sinai, jakž přikázal mu Hospodin, a vzal v ruku svou dvě dsky kamenné. I sstoupil Hospodin v oblaku, a stál s ním tam, a zavolal ze jména: Hospodin. Nebo pomíjeje Hospodin tvář jeho, volal: "Hospodin, Hospodin, Bůh silný, lítostivý a milostivý, dlouhočekající a hojný v milosrdenství a pravdě, milosrdenství čině tisícům, odpouštěje nepravost a přestoupení i hřích, a kterýž nikoli neospravedlňuje vinného, navštěvuje nepravost otců na synech, a na synech synů do třetího i čtvrtého pokolení. /4.-7.v./ Budiž připomenuto, že Bůh je zde viděn ve Své mravní vládě nad světem, a nikoli tak, jak se zjevil v kříži - ne tak, jak září v tváři Ježíše Krista, - ne tak, jak je zvěstován v evangeliu Své milosti. Evangelium nám Jej představuje ve slovech: "To pak všecko jest z Boha, kterýž smířil nás s sebou skrz e Jezukrista, a dal nám služebnost smíření tohoto, nebo Bůh byl v Kristu, v mír úvodě svět s sebo u, NEPOČÍTAJE jim hříchů jejich, a složil v nás to slovo smíření." /2.Kor.5.18.19/ Výrazy "neospravedlňuje" a "nepočítaje" představují dvě zcela rozdílné myšlenky o Bohu. "Navštěvovat nepravosti" a "nepočítat je" jsou dvě různé věci.

První je Bůh ve vládě, druhé je Bůh v evangeliu. Ve třetí kapitole 2. Korintským ukazuje apoštol rozdíl mezi "přisluhováním" z 2.Moj.34 a "přisluhováním" v evangeliu. Čtenář učiní dobře, když si tuto kapitolu pozorně pročte.  Naučí se z ní, že každý, kdo považuje Boží charakter ukázaný Mojžíšovi na hoře Oréb za zjevení evangelia, musí mít velmi špatný pojem o tom, co evangelium je. Ani ve stvoření, ani v mravní vládě Boží nemohu nikdy poznat  hluboké tajemství otcovského srdce. Mohl marnotratný syn nalézt své místo v náruči toho, který se zjevil na hoře Sinai? Jistě ne. Ale Bůh se sám zjevil ve tváři Ježíšově. /2.Kor.4/ V díle kříže vyvedl na světlo v božské harmonii všechny Své vlastnosti. Tam "milosrdenství a pravda potkaly se spolu, spravedlnost a pokoj daly sobě políbení". /Žalm 85,11/ Hřích je zcela odstraněn a věřící hříšník je dokonale ospravedlněn "SKRZE KREV KŘÍŽE". /Kol.1,20/ Když se nám dostane pohledu na Boha takto zjeveného, musíme jenom jako Mojžíš "sklonit hlavu k zemi a klanět se"; /8.v./ - to je postavení, které přísluší omilostněnému a přijatému hříšníku v Boží přítomnosti.